Jmenuji se Gabriela a přiznám se, že mně není úplně příjemné psát o minulosti, ale zároveň bych chtěla povzbudit lidi s podobným onemocněním, aby získali naději na cestě k uzdravení. Kdyby to mělo pomoci třeba jen jednomu člověku, tak budu velmi šťastná.

V prosinci 2015 mi byla diagnostikována akutní lymfoblastická leukémie. Pocit? Zastavilo se mi srdce, zatmělo v hlavě a NIC, velké prázdno. Průběh léčby s dovolením zkrátím. Po nespočtu chemoterapií, celotělního ozařování, bioléčby, bezesných nocí a následné transplantace kostní dřeně se mi leukemie po několika měsících vrátila. Díky Bohu a mému skvělému ošetřujícímu lékaři profesoru Janu Horáčkovi z Fakultní nemocnice Hradec Králové, jsem získala darem zázračnou léčbu z Ameriky, která mi zachránila život. Po druhé transplantaci kostní dřeně vylezl za pár měsíců další kostlivec ze skříně v podobě nádoru v obličeji. Takže další martyrium ozařování a chemoterapií. Byly to těžké chvíle na izolaci bez rodiny, bez dcerky a přátel, s televizí, kterou nesleduji. Nalezla jsem nakonec díky obrovské víře tolik síly, která mě posunovala na cestě k uzdravení. A ten ZÁZRAK SE STAL. UZDRAVILA JSEM SE.

 Ovšem co se rodinných vztahů týče, nedopadly úplně nejlépe. Manželství se nám rozpadlo. Nyní žiji sama s dcerkou, kterou mám ve střídavé péči. Bohužel finančně na tom nejsme úplně nejlíp. Z jedenáctiletého manželství jsem si odnesla 4 židle, 4 komody a rezatou Fabii z roku 2004, která má své nejlepší roky už dávno za sebou. Časté infekty mi zatím nedovolují chodit do zaměstnání, jsem dvakrát do měsíce nemocná a léky dost zasahují do rozpočtu. Na úřadech jsem se setkala s něčím, nad čím mi zůstal rozum stát. Bylo mi řečeno, že nemám nárok absolutně na nic. Nikdo z nich nepochopil, že se do této životní situace může dostat každý z nás. Ocitnete se úplně na dně, bez prostředků a nikoho to nezajímá. Z toho je mi opravdu velmi smutno.

Ač to bude znít neuvěřitelně, jsem velmi vděčná za to, co jsem si prožila, naučilo mě to nahlížet na život úplně jinýma očima s velikou pokorou a vděčností. Vážím si každého dne, který mi je dán. Děkuji za každé setkání se svými blízkými ve zdraví. Přála bych každému z vás zažít zdánlivě samozřejmé okamžiky jako zázračné. Je to dar. Děkuji manželovi, za péči, kterou mi v době mé nemoci věnoval. Jsem mu nesmírně vděčná. Děkuji za všechny přátelé, které mám kolem sebe, bez nich by byl můj život úplně prázdný. Za pomocnou ruku a otevřenou náruč, kterou mi nabízejí, nedokáži ani slovy vyjádřit to obrovské díky. Snažím se každou chvilku, co jsem zdravá, věnovat dcerce. Tři dlouhé roky jsem byla mimo její společnost a ráda bych jí ten ztracený čas vynahradila, i když to už není úplně možné. Budu vděčná za jakýkoliv příspěvek na naše společné aktivity a něco málo na vybavení naší skromné domácnosti. Pokud vás náš životní příběh oslovil a rozhodli jste se nám v naší životní situaci pomoci, jednou z možností je zakoupení plakátů mých obrazů.

Ze srdce vám všem s dcerkou děkujeme a přejeme pevné zdraví, spoustu lásky a hodně radosti se svými blízkými. Pokud bude mít někdo zájem si popovídat, může mi kdykoliv napsat na [email protected].                         

                                                    Díky vám všem, Gabriela