Sbírka pro Lukáše a jeho dcerky

Dobrý den,

jmenuji se Lukáš, je mi 43 let, narodil jsem se v Prostějově. Prožil jsem nádherné dětství plné radosti, zážitků a lásky. A to nejen se svou rodinou, přáteli, ale mou velkou láskou byl a stále je sport. Mým velkým snem je začít hrát tenis. Do 23 let jsem byl úplně zdráv. Pak ale nastalo období, kdy jsem začal pociťovat, že moje zdraví není v pořádku. Měl jsem problém s dolními končetinami. Chodil jsem na různá vyšetření. Jednoho dne mi byla lékaři sdělena nemilá diagnóza-hereditární spastická parapareza dolních končetin. Jedná se o velmi vzácné onemocnění, v České republice je asi jen 200 pacientů s touto diagnózou. Projevuje se postupnou progresí, tzn. oslabením a ochrnutím dolních končetin, které se postupně prohlubuje a vede až k úplné ztrátě schopnosti samostatné chůze, a to do 5 maximálně 10 let od začátku onemocnění. Na tuto nemoc zatím není léčba.

S manželkou se naše cesty bohužel rozdělily, ale máme spolu dvě krásná děvčátka. MOC BYCH SI PŘÁL, ABY BYLY NA TÁTU HRDÉ A VĚDĚLY, ŽE NEMOCÍ ŽIVOT NEKONČÍ, BA NAOPAK SE OTEVÍRAJÍ MNOHÉ MOŽNOSTI A NOVÝ POHLED NA ŽIVOT.

Momentálně jsem schopný se pohybovat pouze pomocí francouzských holí, a venku potřebuji skládací invalidní vozík, bez kterého by pro mě bylo téměř nemožné kamkoli se dostat. Je to velmi náročné, musím být velmi opatrný, každý schod, každá překážka v podobě zvednutého prahu či položeného kabelu pro mě znamená riziko. Mému zdraví velmi prospěla hospitalizace v Rehabilitačním ústavu v Hrabyni. Vyčerpaný a zlomený jsem byl přijat v listopadu 2018 a propuštěný v lednu 2019. Naučil jsem se spoustu důležitých věcí, od cviků, sebe péči a práci na svém sebevědomí. Byla to velmi těžká zkouška mého života.

Jedinou stálou láskou mi zůstal sport a moje dvě dcerky. Celá tato situace je pro mě finančně velmi náročná. Jsem sice v plném invalidním důchodu, ale po zaplacení alimentů a nezbytně nutných základních životních potřeb mi každý měsíc zůstane velmi malá částka a na osobní sportovní aktivity již nezbývá. Velmi si vážím přátel a lidí, kteří mi v této nelehké životní situaci pomáhají. Vážím si jak finanční podpory, tak pomoci např. s úřady, nakupování nebo jen tak setkání u čaje.

Děkuji všem, bez Vás bych to nezvládl!

Lukáš