Popis

Den „Dé“

Syn Dalibor se narodil po rizikovém těhotenství, mírně přidušen a kříšen.  Již jako tříleté dítě si prošel opakovaně těžkým oboustranným zápalem plic, který doprovázela léčba dýchacích cest, kortikoidů včetně lázní. Astma a léčba kortikoidů nás s nástupem začínající puberty opustila. Pro „změnu“ přišla na řadu léčba – ojedinělého epileptického záchvatu. Po překonání a zaléčení i této nemoci, jsme měli „našlápnuto“ vstříc novým dnům bez léčby a užívání léků.

Pro mnohé v našem okolí to mohlo vypadat, že jej málo učíme samostatnosti, stále opakujeme každou činnost, každý pokyn několikrát za sebou, opakovaně vysvětlujeme, učím. Ani v nejmenším nás nenapadlo, že již v takhle ranném věku jsou to projevy zákeřné a závažné duševní poruchy, odborně zvané  Akutní psychotomatická porucha s projevy katatonní schizofrenie.

Syn byl od mala tichý, hravý, introvertní dítě, nekonfliktní chlapec, nikomu neublížil, nevyvolával nepokoje – spíše vedl k střídmé životní cestě. Byl oblíben u vychovatelů, učitelů, lékařů, spolužáků…, prostě tichý bezproblémový kluk.  Jako rodiče jsme jej vedli a motivovali k zdravému životnímu stylu, pohybu a sportu od plavání, zimních aktivit na lyžích, pohybovým aktivitám Juda a k vysokohorské turistice.

Druhý stupeň základní školy nastoupil do sportovní třídy s vynikajícím prospěchem, který si udržel do současnosti, a pak přišel Den „DÉ“. Přišel z nenadání a ještě nyní si vybavuji tu chvíli, kdy jsme přišli na to, že syn nepohne rukou neb nohou, situaci, kdy se nedokázal zvednout ze židle, vystoupit ze dveří, udělat krok, zvednout se z toalety, pustit si kohoutek s vodou…, nedokázal odpovědět, slova nešla vyslovit, na tož vyjádřit, že má nějaký problém.

Maminka Jana syna Dalibora